Spád myšlenek

Pocit, že vše už bude jinak...

16. března 2009 v 9:28
Znáte ten pocit, kdy si najednou chtě nechtě uvědomíte, že od této chvíle bude vše naprosto jinak, že se nikdy už nic nevrátí, že ať už uděláte cokoli, nikdy nevrátíte to co bylo? Ale není to smutný pocit, je to prostě nový pocit, protože přichází něco nového co tu ještě nebylo. Snad se mi podaří do dnešních myšlenek nezamotat a trochu objasnit pojem co tím chtěl básník říct....


Chvilka nepovinné melancholie

11. prosince 2008 v 21:46
Tak si to představte, dneska mi normálně je smutno. Kdo by to byl řekl! :) Najednou se mi zastesklo po té době nerušeného klidu, doby prázdnin, kdy svítí slunce vás nic netrápí, všude je tak krásně, žádná škola, prostě nic jen pohoda klídek a tabáček....

Proto jsem se rozhodla, že se v době, kdy se blíží Vánoce vrátím zase k prázdninám a upozorním na zajímavé okamžiky letošních prázdnin a co zajímavého jsem prožila a viděla a slyšela :)

Střípky mých myšlenek

11. listopadu 2007 v 18:41
Hudba, která hraje, není vybrána jen tak náhodně. Tuhle hudbu poslouchám často a dá se říct, že dost vystihuje i můj život a životní filozofii. Co vidíte když zavřete oči při téhle hudbě...? Já vidím samu sebe jak tančím na rozkvetlé louce a cítím se tak volná, žádné starosti mě netíží... Jsem tu jen já a radost z toho úžasného pocitu...
Možná tahle představa v dnešním hektickém a "temném" světě je dost komická a mnoho lidí namítne: To víš, že jo, já mám tak čas představovat si jak tančím na louce! Jak směšná představa! Ale je tahle představa opravdu tak komická, nebo spíše lidé svým chováním jsou směšní? Proč se pořád hnát za dokonalostí? Proč nebýt trochu skromný a spokojit se třeba jen s tím, že strom před našim domem se zbarvil do oranžova...K čemu vlastně člověk má někdy peníze, když vlastně nemá ani čas na rodinu a nemá vlastně ani čas si ty peníze užít...? Ale tímhle jsem se nechtěla zabývat.
Jedna moudrá paní mi řekla, ať nejsem tak vážná, vždyť život má být od toho abychom se bavili. Vím, že v dnešním světě je těžké být pořád veselí a optimističtí, ale co se týče mě, tahle věta mi změnila přístup k životu. Vždycky jsem brala život co nejvíc zodpovědně, pořád jsem přemýšlela, abych se zachovala správně, ale díky téhle paní jsem toho hodně pochopila. Stala jsem se více dítětem (ne dětinská), jsem to pořád já, ale více veselejší... Starosti? Samozřejmě, že mám, ale pochopila jsem, že negativním postojem nic nevyřeším, nic nebude snažší a ke všemu budu odhánět lidi ve svém okolí. Mohla bych nadávat mám jako každý jiný starosti- naši jsou rozvedeni, u nás bydlí mamčin přítel, který mi moc nesedí, nemám kluka, škola mě nebaví. Ale stačí obrátit pohled a můžu se na to dívat i takto: mamka je štastná, s jejím přítelem se dá i dobře vycházet když chci a je s ním i sranda, nemám kluka, ale mám plno dobrých přátel, kteří mi věří a rádi se na mě obracejí v těžkých chvílích....
Je to jen na nás z jaké stránky se na všechno díváme a jak moc slunečný si ten svět uděláme...
 
 

Reklama