Ale stojí to za to, když už tu nikdo stejně nechodí a já nechodím tady?

27. ledna 2010 v 8:54 |  Něco málo o mě
Moje milá Evička Bylinka je toho názoru, že to cenu má, že prý žiju život, který jen tak někdo nemá a že by to mohlo někohosnad zajímat. Tak se do toho pustím, nevím za jaký konec to vezmu...

Tak já to tedy řeknu.
Táhne mi na dvacet a žiju jiný život než mí vrstevníci.
Ve vlaku se nemusím mračit nad haldami papírů, které obsahují podle mě jen samé žvásty a nesmysly, které se člověk musí učit nazpamět.
Uznávám občas jsou tam i zajímavosti, ale nic to nemění na tom, že jsou to haldy, které se musí učit nazpamět.
Dneska jsem si uvědomila blaženost toho pocitu, že nic nemusím, že si můžu číst knížky jaké chci a ne nějaké skripta do školy.

Všechno co jsem řekla může být použito proti mě, ALE!

:-)

Prostě jsem vybočila z davu a můžu vám říct, není to tak špatné jak se většina lidí bojí. Slova, které jsem včera zaslechla ve vlaku: "....měl tři děti, jeho dcera se odstěhovala na Slovensko, na východ, daleko od lidí, žili na samotě u lesa, chodila boso, chodila pro vodu a žila skromně a když jsem tam byl na návštěvě žasnul jsem, nikdy jsem ji neviděl tak šťastnou...."
V tom to je, lidi nechápou, že lidi jsou šťastní většinou, když se těší z maličkostí. Když mají všechno- nejmodernější elektroniku, spoustu peněz v bance a vše na co si vzpomenou tak už není tak moc věcí, které by je dokázali rozveselit, ví že všechno můžou mít a možná právě proto nejsou štastní. (Nevím, nemám nejmodernější techniku :-)

Vzpomněla jsem si na ještě jeden zážitek z knížky, kterou nyní čtu. Autorka dostala opičku a popisovala život s ní a vyprávěla jak opička měla vždycky ohromnou radost, když dostala banán, snědla půlku zabalila ho a za chvilku našla opět zabalenou polovinu banánu a radování začlo od znova!Dokonce pozorovala, že opička si schválně sama připravuje různé překvapení, aby se později mohla radovat z nečekaného objevu. Když opičce chtěla usnadnit práci s loupáním banánu a dostala oloupaný banán v misce, opička se vůbec neradovala spíše naopak. Autorka pochopila, že radost nepramení ze snadného života, ale radost pramení z toho, že můžeme věci objevovat tedy uspokojení z potřeby hledání.

Tak to jen tak na úvod. :-)

Kdo může říct, že žije život jaký opravdu chce? Já ano, šla jsem si za svým přes všechny námitky. Spousta lidí mě odsoudila a ještě větší část lidí mě nechápe. Ale tak nějak vím, že s tím nic neudělám a netrápím se pro něco, co nemůžu změnit :-)
Když se zeptáte naší dnešní společnosti, co chtějí v životě dosáhnout tak odpoví. Udělat výšku, najít si skvělou práci, mít hodně peněz, barák, auto za milion, bazén, exotická dovolená dobře dobře tak ne tak úplně všichni :-)

Já měla vždy jasno v tom, co chci od života a od budoucna. Spokojený život, obklopena přírodou a spokojenou rodinku. :-) Skoro vše už z toho mám :-) Žiju u lesa na 2 hektarovém plácku, který si říká náš prostor, jsme obklopeni stejně smýšlejícími lidmi, kterých je tu spousta. Plánů máme dost a dost, měl by to být takový náš ráj na zemi, který si sami vytvoříme vlastnoručně!
Tzv. handmade :P

Po pravdě jsem se na tu odmlku rozepsala vcelku dost a mozek už moc přemýšlet a vymýšlet nechce, tak přihodím pár obrázků a doufám, že příště se ze mě myšlenky více posypou :-)

fotečky jsou z léta-podzim, zimní fotky zatím nemám tady v počítači, kdyžtak příště :-)
sousedovic Kristýnka a sousedovic kobylka


ranní východ sluníčka
duha nad Šedinou...
pro změnu zase západ sluníčka.
opět sousedovic, ale jiných sousedů, Johanka a pejsek
Johanka na odchodu a já s pejskem, fotky jsou to z léta
na procházce po okolí pejsek kontroluje jestli jsme se mu nikam neschovali
pořádáme brigády na poli jako za starých časů bez nároku na plat ani stravu :-D
culím se tu jako vůl a vypadám tak díky tomu na 14, ale jinak jedna z prvních fotek v našem přechodném bydlišti
pejsky jsme si vycvičili na lov much
oni narozdíl od lidí pracujících na poli mají vyšší nároky, pěkně teplíčko u kamen a něco dobrého do bříška naše večeře
jako bychom to tušili, že přijdou tuhé mrazy...
Dixi kouká co si to ty sousedovic čičinky dovolujímoc dlouho jim to procházet nebude, chvilku po vyfocení se Dixi nenápadně přibližovala až jim to celé sežrala
výhled na podzimní osvětlení Šediny

a mraky táhnou dál, taky foceno na podzim tuším říjen nebo listopad jojo bylo dlouho krásně až do začátku prosince a teď tohle, člověk se vzbudí a teploměr ukazuje -21°C
nějaká sešlost u nás :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelka*Colorka Adelka*Colorka | Web | 31. ledna 2010 v 10:41 | Reagovat

Nazdárek :)
To si napsala opravdu moc pěkně :) :) Ta knížka s tou opičkou může být fak zajímavá :) :). Jak ses tu zmínila že kdo může říct že žije život jaký opravdu chce,tak já myslím že to může říct jen málo kdo,kór v dnešní době když skoro všichni mají tak vysoké nároky. Já ta zatím nějak nemůžu posoudit žiju s rodiči v  paneláku,a tak čekám jak se to celé vyvině do budoucna. Jo a jinak si opravdu myslím že to tu stojí za to :) máš to tu moc fajn :):)!  Fotečky jsou ůžasné :) :) fakt moc se mi líbí :) Klobouk dolů :) píšeš vždycky moc pěkně :)

2 El :-) El :-) | Web | 2. února 2010 v 23:42 | Reagovat

čauky :-) pozerám, že v tvojom živote poriadne zmeny :-) sama som tu dlho nebola takže ma to hodne prekvapilo, ale popravde, ak si šťastná tak ti to môžem len želať :-) nemá zmysel sa pachtiť za niečím, čo ťa vôbec neteší.. takže teraz bývaš s priateľom na vlastnom pozemku bez rodičov či ako? hehe pre trochu spomalených treba ešte raz :-P

3 Bylinka Bylinka | 5. února 2010 v 9:28 | Reagovat

Děkuju moc, Verčí:) Nádherný článek:) A konečně vidím, jak to u Vás vypadá, ty fotky taky řeknou mnohé:) To je jak z pohádky, vážně!!:) Krásné fotky, konečně ještě líp chápu to Tvé nekonečné nadšení, musí tam být krásně, už se těším, až budu mít po matuře a navštívím Tě v tom překrásném kraji:-)
A vážně, piš piš piš, své věrné čtenáře si znovu najdeš, uvidíš:)

4 Nikitka Nikitka | E-mail | Web | 8. února 2010 v 19:19 | Reagovat

Své věrné čtenáře tady pořád máš :) Jinak tvůj život vskutku netradiční..ale pokud jsi spokojená, tak je to naprosto v pořádku :)

5 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 15. února 2010 v 14:38 | Reagovat

Jé, Heli, já sem chodím často... namrkávám a nic, říkám si, cože je s tou sympatickou studentkou (jsem přece jen starší ročník, ne tak moc ale zas...) a ono TOHLE. Parádní článek, nezklamala jsi, naopak, příjemně jsi mě šokovala, chápu tě celým srdcem. Fotky řeknou vážně víc, než tisíc slov... a moc mě těší to, že i dnes je na světě ještě takhle skromných lidí se zdravým rozumem a otevřeným srdíčkem.

6 šnek šnek | 17. února 2010 v 0:37 | Reagovat

Jak nechodííííí!!! :-) Ano pochopila jsi to správně  - život je o tom naučit se být šťastná - k tomu stačí málo. Přeju Ti abys byla šťastná jak nejvíc lze - Být šťastný neznamená žít tak, jak si ostatní myslí, že je správné, ale tak jak jsme sami spokojení:-) :-*

7 Mimbral Mimbral | Web | 28. února 2010 v 21:15 | Reagovat

Chápu. Jak moc Tě chápu... Držím palce, aby život byl takový, jaký si ho přeješ mít.

8 Spotter Spotter | Web | 6. května 2010 v 21:59 | Reagovat

pěkný článek a dobrá volba :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama