Střípky mých myšlenek

11. listopadu 2007 v 18:41 |  Spád myšlenek
Hudba, která hraje, není vybrána jen tak náhodně. Tuhle hudbu poslouchám často a dá se říct, že dost vystihuje i můj život a životní filozofii. Co vidíte když zavřete oči při téhle hudbě...? Já vidím samu sebe jak tančím na rozkvetlé louce a cítím se tak volná, žádné starosti mě netíží... Jsem tu jen já a radost z toho úžasného pocitu...
Možná tahle představa v dnešním hektickém a "temném" světě je dost komická a mnoho lidí namítne: To víš, že jo, já mám tak čas představovat si jak tančím na louce! Jak směšná představa! Ale je tahle představa opravdu tak komická, nebo spíše lidé svým chováním jsou směšní? Proč se pořád hnát za dokonalostí? Proč nebýt trochu skromný a spokojit se třeba jen s tím, že strom před našim domem se zbarvil do oranžova...K čemu vlastně člověk má někdy peníze, když vlastně nemá ani čas na rodinu a nemá vlastně ani čas si ty peníze užít...? Ale tímhle jsem se nechtěla zabývat.
Jedna moudrá paní mi řekla, ať nejsem tak vážná, vždyť život má být od toho abychom se bavili. Vím, že v dnešním světě je těžké být pořád veselí a optimističtí, ale co se týče mě, tahle věta mi změnila přístup k životu. Vždycky jsem brala život co nejvíc zodpovědně, pořád jsem přemýšlela, abych se zachovala správně, ale díky téhle paní jsem toho hodně pochopila. Stala jsem se více dítětem (ne dětinská), jsem to pořád já, ale více veselejší... Starosti? Samozřejmě, že mám, ale pochopila jsem, že negativním postojem nic nevyřeším, nic nebude snažší a ke všemu budu odhánět lidi ve svém okolí. Mohla bych nadávat mám jako každý jiný starosti- naši jsou rozvedeni, u nás bydlí mamčin přítel, který mi moc nesedí, nemám kluka, škola mě nebaví. Ale stačí obrátit pohled a můžu se na to dívat i takto: mamka je štastná, s jejím přítelem se dá i dobře vycházet když chci a je s ním i sranda, nemám kluka, ale mám plno dobrých přátel, kteří mi věří a rádi se na mě obracejí v těžkých chvílích....
Je to jen na nás z jaké stránky se na všechno díváme a jak moc slunečný si ten svět uděláme...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meadow Meadow | Web | 11. listopadu 2007 v 19:33 | Reagovat

Každá sklenice je z poloviny plná;)

2 Sybila Sybila | Web | 11. listopadu 2007 v 20:01 | Reagovat

Jééé jak mi tohle chybělo - těch pár slov, co si tady napsala :) Občas (kdysi častěji) se zastavím a koukám se "jen tak" kolem sebe... na ježka  který mi v 10večer dělá společnost na mé noční procházce, poslouchám vítr v listí bříz, koukám na dvě malé holčičky, které vozí své panenky v kočárku a přejí si být dospělé... a starosti? co to slovo znamená ? :)

3 WeruSch WeruSch | Web | 11. listopadu 2007 v 21:49 | Reagovat

Pane jo..Tohle na tobě,ač se vůbec neznáme,strašně moc obdivuju...Jak dokážeš život brát s lehkostí a nadhledem..Z tvého blogu,z tvých článků to přímo čiší =)

Jen tak dál:)

4 Mimbral Mimbral | Web | 12. listopadu 2007 v 5:15 | Reagovat

To je tak krásně řečeno... a ta melodie k tomu. No jéje. Taková melancholie... Díky Tobě jsem se aspoň na pár minut zastavila i já. Děkuju.

5 helianthi helianthi | Web | 12. listopadu 2007 v 10:25 | Reagovat

2:mimbral... vždycky si čtu tvé články, ale nevím proč nejdou mi tam vkládat komentáře :(

6 Kájuš Kájuš | Web | 12. listopadu 2007 v 15:08 | Reagovat

Tos napsala moc hezky:) Nemůžu než souhlasit.

7 Bylinka Bylinka | Web | 12. listopadu 2007 v 17:48 | Reagovat

To je moc krásně napsáno... taky mě  k tomu nakopla jedna věta, na kterou nikdy nezapomenu, asi před 4 lety mi ji řekl jeden kamarád a od té doby jsem nad ní tak uvažovala, až jsem se začala pomalu měnit... snad taky v tu veselejší osobu :) Starostí mám teď až nad hlavu a nemůžu se dočkat doby přesně za týden touhle dobou, kdy už to bude za mnou, však víš, ta ekopráce, dává mi to šíleně psychicky zabrat... a k tomu ještě naši... radši končím, protože začínám zas depkařit... od příštího týdne si začínám UŽÍVAT ŽIVOTA!!! :) P.S: nejdou mi teď bedničky, tak si tu písničku pustím až příště... už se těším, musí být pěkná... :) snad zítra!! :) Mám Tě ráda Helianthi :)

8 Mimbral Mimbral | Web | 13. listopadu 2007 v 4:44 | Reagovat

helianthi, tak to nevim, cim by to mohlo byt... otevrou se v jinem okne... to je jedine, co tak dokaze zarazit, ale jinak by to melo fungovat...? :(

9 mystery mystery | 19. listopadu 2007 v 22:04 | Reagovat

Vidím něco hodně podobného a přesně tahle představa mě provází často, hlavně když vše není zrovna tak, jak by mělo být a člověk si vytváří tu svou jinou realitu, kde starosti neexistují, nebo je může alespoň na chvíli odhodit a tančit nic víc, vychutnávat si tu chvíli. Škoda, že v životě to nejde, nebo jde, ale většina lidí zapomnělo. Když jsem četla tu větu "...u nás bydlí mamčin přítel, který mi moc nesedí, nemám kluka, škola mě nebaví." tak mi to něco až nápadně připomnělo. Ještě před chvílí na mě tahle kombinace působila v kontextu jako balvan, ale po přečtení Tvého článku se dívám na věci zase trochu jinak. Někdy je třeba vidět to lepší aby člověk vůbec přežil. Díky Ti za to.

10 El :) El :) | Web | 16. února 2008 v 13:02 | Reagovat

akoby si mi písala z duše :) často si predstavujem že tancujem na lúke a svieti slnko vtáčiky spievajú a namiesto hukotu áut počujem len žblnkot vody :)

u mňa sa striedali obdobia kedy som bola skoro hyperaktívna, furt som niečo robila, ochotne každému poradila a času na seba nikde... bolo to fajn, lenže keď som si uvedomila že  nemám čas na seba tak som si ten čas urobila a začalo sa to zlé obdobie, kedy som sa len trápila s vlastným životom...

teraz som spomalila, snažím sa ochotne pomáhať, tešiť sa že mi slnko svieti nad hlavou, alebo mi na ňu padajú kvapky dažďa, ale aj niečo vymýšľať pre moju osobu  a keď som zistila, čo mi sedí a čo nie(napr. ponocovanie - milujem ho, ale v slabých chvíľkach je to zlé) tak sa tomu snažím vyhýbať :P

a na svet sa už pozerám z takého vyrovnanejšieho pohľadu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama