Smrt

12. srpna 2007 v 14:16 |  Zamyšlení nad
Smrt...Je mnoho lidí, kteří o ní nechtějí mluvit, ale je všude kolem nás,každou chvíli někdo umírá. Už bychom si na ni měli zvyknout, je to součástí života,tak proč se jí všichni bojíme...?
Já smrt chápu jen jako přechodnou dobu po smrti...Je po ní něco?? Žijeme dál?? Nikdo neví, ale každý se to včas doví..Podle náboženství,ať už bereme křesťanství,islám,hinduismus,budhismus...a další náboženství, něco po smrti je, každé náboženství tomu říká jinak, ale když se nad tím zamyslíme, je to stejné.U křesťanství je to nebe,u islámu ráj,v asijských náboženstvích je to nirvána....Když člověk zemře,stojí před "váhami", které poměřují náš život...Na jedné straně dobré a na druhé straně špatné skutky...Takové zúčtování za dosavadní život-nic nezůstane skryto..Na povrch vyplave všechno...A podle toho co převažuje,se rozhodne.Jiné náboženství popisují období po smrti, jako cestu tunelem,v kterém je strašně moc rukou, které se zoufale natahujou a chtějí se vás dotknout...
Ale každý,komu smrt nemilosrdně sebrala někoho blízkého, má na tohle svůj vlastní názor a pohled, nepotřebuje vysvětlení žádného náboženství...V té chvíli si řekne, jak může být nějaký Bůh, když dopustí tohle- zvlášť když sebere život někomu mladému a tak nečekaně... Nejhorší je ten pocit , když víme,že už ho nikdy neuvidíme,můžeme čekat jestli se náhodou někde neobjeví a my řeknem uf tys nám ale nahnal strach....bohužel tohle se už nikdy nestane...nikdy už mu neřeknem tolik věcí, které ještě nebyly vyslovené-věděl to, že jsme ho všichni měli moc rádi i když se to většinou nahlas neříká?? Mě smrt dotyčné osoby hodně změnila,mám jiný pohled na život. Nezabývám se už věcmi, které nejsou vůbec důležité...které jsou ve srovnání s takovou bolestí,jakou smrt přináší, úplně malicherné a nedůležité..I když se budu smát,kus srdce,které patřilo jemu, zůstane navždy černé..Stihli jsme mu říct všechno co jsme chtěli? Asi ne...ale takhle už to bývá...Možná by se lidé smrti tolik nebáli,kdyby věděli kdy udeří a naposledy se s tím člověkem rozloučili...řekli mu všechno co chtěli a tuto chvíli si vtiskli do mysli a takhle bychom si ho navždy zapamatovali..S pocitem naposled...
Snad se na nás někde z nebe dívají a říkají si:" Neplačte už pro nás, máme se dobře,ale nemůžeme být s vámi fyzicky,ale vnitřně s váma budeme navždy...." Čas všechnu bolest odnese a zbydou jen ty vzpomínky..Bolest a ztráta slovy vyjádřit nejde, proto radši jen skloníme hlavy a budem tiše vzpomínat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sybila Sybila | Web | 12. srpna 2007 v 15:16 | Reagovat

myslím, že stačí když si vzpomeneme a oni budou s námi, budou kolem nás, budou se s námi smát a když budeš špatně tak i "pohladí"...

2 Bylinka Bylinka | Web | 12. srpna 2007 v 17:49 | Reagovat

Přečetla jsem to celé... Nenapsala bych to líp...! Jde poznat, že víš, o čem mluvíš...

3 Sizr Sizr | Web | 2. listopadu 2012 v 0:45 | Reagovat

Poezie musí být stará jako skála a mladá jako příboj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama