Má hormonální antikoncepce vliv na přírodu?

3. března 2010 v 10:25 | http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=1980215 |  Zamyšlení nad
PRAHA (EkoList) - Ptala se nás čtenářka Radka Pivoňková, jestli může mít hormonální antikoncepce nepříznivý vliv na přírodu a životní prostředí. Zelená domácnost přináší odpověď biologa Výzkumného ústavu živočišné výroby Jaroslava Petra.


Má hormonální antikoncepce vliv na přírodu?
Má hormonální antikoncepce vliv na přírodu?
Kresba: Miloš Kalista/EkoList
Ano, může. Důkazů je k dispozici celá řada. Poprvé se vědci s tímto problémem střetli v 80. letech minulého století ve Velké Británii, kde narazili v jedné řece na samce ryb plotic, kteří měli varlata prosycená žloutkem, jako kdyby se nepřipravovali na produkci spermií, ale chystali se klást jikry. Tito samci nebyli s to plnit při tření otcovské povinnosti. Vědci usilovně pátrali po příčině. Do podezření se dostal farmaceutický závod na výrobu antikoncepce, který pracoval v jednom z měst na toku řeky. Záhy se ukázalo, že podezření je liché. Z továrny do řeky žádné hormony neunikly. Pak vědci zjistili, že se "poženštění" ryb zdaleka netýká jen plotic ve sledované řece. Postiženy byly i jiné rybí druhy. Zasaženy byly prakticky všechny toky a poruchy pohlavního vývoje byly patrné dokonce i u platýzů, kteří žijí v moři při ústí velkých řek.
Zdrojem hormonů byla hormonální antikoncepce, kterou ženy vylučovaly s močí. Ta se se splašky dostává do čističek odpadních vod, kde je vystavena intenzivní činnosti masy bakterií. Mikrobi hrají při čištění odpadních vod významnou roli, protože rozkládají celou řadu škodlivých látek. Pokoušejí se rozložit i hormony z antikoncepce. Daří se jim to jen částečně. Jejich činností vznikají látky, které mají na ryby ještě silnější účinky než původní hormony z antikoncepce.
Zvrat pohlaví pod vlivem hormonů z antikoncepce byl zcela nedávno prokázán švédskými vědci z university v Uppsale i u žab. Tým vedený Cecilií Bergovou uvádí ve studii, jež je právě v tisku, že choval pulce skokana hnědého ve vodě, která obsahovala hormon z antikoncepce v koncentracích, v jakých se tato látka běžně vyskytuje v přírodě. Výsledek byl šokující. U všech žab se začaly vyvíjet samičí pohlavní žlázy a z pulců vyrůstaly samice. V čisté vodě se polovina pulců vyvíjela v samce s varlaty. Žáby jsou zjevně k hormonálním látkám mnohem citlivější, než jsme si mysleli.
Zvrat pohlaví vyvolaný znečištěním životního prostředí představuje obrovský problém, který už dosáhl globálního měřítka. Vědci například zjistili, že drtivá většina samic lososů připlouvajících ke tření na trdlištích na horních tocích řek Britské Kolumbie, jsou ve skutečnosti samci, kteří prodělali přeměnu pohlaví. V tomto případě není tak úplně jasné, kde se ryby s hormonálně účinnou látkou střetly - zda v řece, v které žily jako plůdek, nebo v moři, kde vyrůstaly do dospělosti.

Hormonální buldozery
Situaci komplikuje skutečnost, že se v přírodě chovají jako hormony i látky, do kterých bychom to na základě jejich chemického složení nikdy neřekli. Souhrnně je označujeme jako endokrinní disruptory. Za tímto učeným názvem se skrývá fakt, že tyto chemikálie jsou s to rozvrátit v těle živočichů křehkou rovnováhu hormonů. Endokrinní disruptory jsou tedy jakési "hormonální buldozery".
Lidským přičiněním se dostává do životního prostředí asi 55 tisíc chemikálií. Vědci odhadují, že plná tisícovka může mít účinky "hormonálních buldozerů". K silným endokrinním disruptorům patří například donedávna hojně užívaný herbicid atrazin. Jeho účinky jsou patrné na samcích žab. Působí i v nepatrném množství. Ve Spojených státech naměřili vědci dostatečně vysoké koncentrace atrazinu dokonce i v dešťové vodě.
Problémy vyvolává i široké spektrum produktů farmaceutického průmyslu. Do odpadních vod se dostávají z moči pacientů ve velkém množství například účinné látky léků proti depresím. Ty můžou měnit chování živočichů, například je uvést do letargického stavu nebo je naopak ponoukat k horečné činnosti. Na bezobratlé živočichy, například měkkýše, ale působí jako antikoncepce a narušují jejich rozmnožování. Jednou z velmi účinných látek, které se naším přičiněním dostávají do životního prostředí, je kofein, který konzumujeme nejen v kávě, ale i v čaji a mnoha dalších nápojích.
Děsivá jsou zjištění, že některé látky vykazují překvapivé hormonální účinky v koncentracích, které jsme považovali za bezpečné, protože v takto malých množstvích už tyto látky nepůsobí jako jedy. Příkladem může být toxický těžký kov kadmium. V koncentracích, které jsou uváděny v oficiálních pramenech jako "bezpečné", mají ionty kadmia účinek samičích hormonů a zvyšují u samic laboratorních potkanů riziko nádorového onemocnění dělohy a mléčné žlázy.
Velkou neznámou je vzájemná souhra některých chemikálií, z nichž každá sama o sobě na živočichy významný efekt nemá. V kombinaci ale můžou být razantními "hormonálními buldozery".
V této souvislosti bychom neměli zapomínat ani na některé plazy (např. želvy nebo krokodýly), u nichž pohlaví určuje teplota, jíž jsou vystaveny zárodky během vývoje ve vajíčku. I malé zvýšení teploty (o necelý stupeň Celsia) může mít za následek, že se ze všech vajec vylíhnou samci. Především mořské druhy želv jsou věrné místům, kam připlouvají klást vejce. Nedokážou se "přestěhovat" na chladnější lokalitu, kde by se z vajec líhly opět jak samci tak i samice. Mnohé druhy se tak ocitají ve vážném ohrožení.
Článek vyšel v tištěném EkoListu č. 4/2007.
Jaroslav Petr
 

Ale stojí to za to, když už tu nikdo stejně nechodí a já nechodím tady?

27. ledna 2010 v 8:54 |  Něco málo o mě
Moje milá Evička Bylinka je toho názoru, že to cenu má, že prý žiju život, který jen tak někdo nemá a že by to mohlo někohosnad zajímat. Tak se do toho pustím, nevím za jaký konec to vezmu...

Tak já to tedy řeknu.
Táhne mi na dvacet a žiju jiný život než mí vrstevníci.
Ve vlaku se nemusím mračit nad haldami papírů, které obsahují podle mě jen samé žvásty a nesmysly, které se člověk musí učit nazpamět.
Uznávám občas jsou tam i zajímavosti, ale nic to nemění na tom, že jsou to haldy, které se musí učit nazpamět.
Dneska jsem si uvědomila blaženost toho pocitu, že nic nemusím, že si můžu číst knížky jaké chci a ne nějaké skripta do školy.

Všechno co jsem řekla může být použito proti mě, ALE!

:-)

Prostě jsem vybočila z davu a můžu vám říct, není to tak špatné jak se většina lidí bojí. Slova, které jsem včera zaslechla ve vlaku: "....měl tři děti, jeho dcera se odstěhovala na Slovensko, na východ, daleko od lidí, žili na samotě u lesa, chodila boso, chodila pro vodu a žila skromně a když jsem tam byl na návštěvě žasnul jsem, nikdy jsem ji neviděl tak šťastnou...."
V tom to je, lidi nechápou, že lidi jsou šťastní většinou, když se těší z maličkostí. Když mají všechno- nejmodernější elektroniku, spoustu peněz v bance a vše na co si vzpomenou tak už není tak moc věcí, které by je dokázali rozveselit, ví že všechno můžou mít a možná právě proto nejsou štastní. (Nevím, nemám nejmodernější techniku :-)

Vzpomněla jsem si na ještě jeden zážitek z knížky, kterou nyní čtu. Autorka dostala opičku a popisovala život s ní a vyprávěla jak opička měla vždycky ohromnou radost, když dostala banán, snědla půlku zabalila ho a za chvilku našla opět zabalenou polovinu banánu a radování začlo od znova!Dokonce pozorovala, že opička si schválně sama připravuje různé překvapení, aby se později mohla radovat z nečekaného objevu. Když opičce chtěla usnadnit práci s loupáním banánu a dostala oloupaný banán v misce, opička se vůbec neradovala spíše naopak. Autorka pochopila, že radost nepramení ze snadného života, ale radost pramení z toho, že můžeme věci objevovat tedy uspokojení z potřeby hledání.

Tak to jen tak na úvod. :-)

Kdo může říct, že žije život jaký opravdu chce? Já ano, šla jsem si za svým přes všechny námitky. Spousta lidí mě odsoudila a ještě větší část lidí mě nechápe. Ale tak nějak vím, že s tím nic neudělám a netrápím se pro něco, co nemůžu změnit :-)
Když se zeptáte naší dnešní společnosti, co chtějí v životě dosáhnout tak odpoví. Udělat výšku, najít si skvělou práci, mít hodně peněz, barák, auto za milion, bazén, exotická dovolená dobře dobře tak ne tak úplně všichni :-)

Já měla vždy jasno v tom, co chci od života a od budoucna. Spokojený život, obklopena přírodou a spokojenou rodinku. :-) Skoro vše už z toho mám :-) Žiju u lesa na 2 hektarovém plácku, který si říká náš prostor, jsme obklopeni stejně smýšlejícími lidmi, kterých je tu spousta. Plánů máme dost a dost, měl by to být takový náš ráj na zemi, který si sami vytvoříme vlastnoručně!
Tzv. handmade :P

Po pravdě jsem se na tu odmlku rozepsala vcelku dost a mozek už moc přemýšlet a vymýšlet nechce, tak přihodím pár obrázků a doufám, že příště se ze mě myšlenky více posypou :-)

fotečky jsou z léta-podzim, zimní fotky zatím nemám tady v počítači, kdyžtak příště :-)
sousedovic Kristýnka a sousedovic kobylka


ranní východ sluníčka
duha nad Šedinou...
pro změnu zase západ sluníčka.
opět sousedovic, ale jiných sousedů, Johanka a pejsek
Johanka na odchodu a já s pejskem, fotky jsou to z léta
na procházce po okolí pejsek kontroluje jestli jsme se mu nikam neschovali
pořádáme brigády na poli jako za starých časů bez nároku na plat ani stravu :-D
culím se tu jako vůl a vypadám tak díky tomu na 14, ale jinak jedna z prvních fotek v našem přechodném bydlišti
pejsky jsme si vycvičili na lov much
oni narozdíl od lidí pracujících na poli mají vyšší nároky, pěkně teplíčko u kamen a něco dobrého do bříška naše večeře
jako bychom to tušili, že přijdou tuhé mrazy...
Dixi kouká co si to ty sousedovic čičinky dovolujímoc dlouho jim to procházet nebude, chvilku po vyfocení se Dixi nenápadně přibližovala až jim to celé sežrala
výhled na podzimní osvětlení Šediny

a mraky táhnou dál, taky foceno na podzim tuším říjen nebo listopad jojo bylo dlouho krásně až do začátku prosince a teď tohle, člověk se vzbudí a teploměr ukazuje -21°C
nějaká sešlost u nás :-)

Speciálně pro Bylinku

1. října 2009 v 12:40 |  Z mých dnů
Tento článek je věnován Bylince, která řekla, že mám co říct a já jsem se rozhodla, že to tedy řeknu.

Někdy se události v našem životě rozběhnou úplně jinak než jsme si plánovali. Každý z nás si nějak kreslí budoucnost, základní škola-střední-vysoká- dobré zaměstnání-rodina-dům atd atd... ale je tohle zaručený řetězec štěstí?
Pro někoho ano, pro mě ne. A rozhodla jsem se ho změnit. Už asi druhý týden se v tom docela plácám, někdy si člověk nepřeje nic jiného a až to něco jiného přijde je zklamán nebo zjistí, že si tuhle realitu maloval docela jinak. Přesně tohle ke mě tedka sedí. Nepřála jsem si nic jiného než se dostat na vysokou na obor výtvarka, celý rok jsem dělala všechno pro to, abych se tam dostala, byla jsem celkem v nevýhodě, nechodila jsem do žádné zuškyvlastně jo, ale jen rok a půl před dlouhou dobou neměla jsem ve škole výtvarku a neměla jsem školu s žádným uměleckým zaměřením. Věděla jsem, že mám co dohánět. Takže kromě učení na maturitu mě čekalo šrocení dějin umění, kreslení a malování obrázků k talentovkám, abych jich měla daný počet a trénování portrétu.

Dostala jsem se, mohlo to být lepší říkala jsem se, ale dostala jsem se. Pocit z talentovek byl zvláštní, člověk stráví tolik hodin nad obrazy a v závěru se ti daní profesoři ani pořádně nepodívají, protože to chtějí mít co nejdřív za sebou, aby mohli vyrazit na oběd. Cítila jsem se trochu ukřivděně, ale dál jsem to neřešila, hlavně že tam jsem, říkala jsem si.

A teď? Jsem tam, ale spokojená vůbec nejsem, po matuře mi bylo moc fajn mohla jsem si dělat co jsem chtěla byla jsem prostě svobodná a hrozně mi to vyhovovalo. Trávila jsem svůj čas v přírodě, s přítelem, na našem pozemku, pěstovala zeleninu, sadila kytky, četla knížky a měla se prostě krásně. A pak zase ta škola. Říkala jsem si, výška bude jiná, daleko jiná než střední, ale je to to samé v bledě modrém, zase profesoři, kterým dělá dobře vozit si po někom zadek a cítí se důležití protože oni mají eso v rukávě, mají nad náma moc, můžou mávnout kouzelným proutkem a daný studentík vyletí. Tak se všichni klepou a posluhují jím, aby nevyletěli. Takhle to vnímám já. Dělají jednoduše z lidí roboty, naučte se kvanta informací anebo na výtvarce: nakreslete kvanta obrázků a že se mi nebudou líbit? to si pište!, vrátím vám je a budete je předělávat já jsem přece pan Někdo můžu si to dovolit....

Takže asi nějak takhle. Pro ostatní jsem blázen, nepochopený blázen. Na tituly nehraju, kašlu jim na to.
A ve zkratce mě teď čeká tohle: našla jsem si práci, stěhuju se, ve svém volném čase budu kreslit a malovat ale to co chci já ne nějaké divné trubky s uzávěrem a šrouby a o víkendech společně s přítelem na našem pozemku a za nějakou dobu se tam přestěhujem.
Tak a tečka :-)
Tečka za mým zhrnutím.
Tečka domluvila jsem, své rozhodnutí asi už nezměním, už minulý týden jsem řekla že končím, ale ještě jsem to týden zkusila, ale došla jsem ke stejnému závěru.


Už se nebojím :-)
 


Tak mě zase vítr přivál domů

8. července 2009 v 16:02 |  Z mých dnů
Tak jsem zase doma na chvilku. Po dlouhém toulání. Ono se to červnové toulání nějak protáhlo a já se toulala celý červen až do včerejšího dne. Každý víkend jsem jezdila do Prahy a na den dva jsem se zase vracela do své rodné vísky.

Už pomalu pociťuju, že se v mém životě začínají vyskytovat nové situace a začínám řešit úplně jiné problémy než do teď. Učím se jednat se staršími lidmi než jsem já a s těmi se nyní setkávám mnohem více než se svými vrstevníky. Není to vždycky snadné, ne každý dospělý se ke mě chová jako k normálnímu člověku, který je akorát o pár let mladší, ale je to normální smýšlející bytost. Občas se tímto faktem cítím svázaná, jednou už jsem to dokonce nevydržela a rozbrečela jsem se, protože mi to najednou přišlo všechno líto. Člověk se snaží,ale ti ostatní vás neberou jako sobě rovní. Ale i tuhle fázi už mám za sebou a hodila jsem to za hlavu.


Učím se, že ne všichni se ke mě budou chovat vždycky hezky a brát na mě ohledy a že ne všichni mě budou mít rádi, i když se člověk opravdu snaží. A když už jsem se přestala snažit a beru to jako fakt je mi mnohem lépe. Řekla jsem si, co je mi po ostatních? Stačí mi mít kolem sebe těch pár, u kterých jsem si opravdu jistá, že jim na mě záleží a těch pár mi opravdu stačí :-)

Jsem přijata na školu a jsem spokojená. Nakonec mě přijali všude, kam jsem se hlásila. Ale já si vybrala výtvarku. Samotnou výtvarku bez ničeho. Moc se na to těším, vím, že to nebude snadné, ale konečně se budu věnovat tomu, co mě skutečně baví a naplňuje :-) Najednou se ze mě stal místo šesťáka opět prvák. Jsem zvědavá kolikrát ještě budu začínat od začátku.

Někdy se člověk snaží lhát všem okolo a něco jim nalhávat, ale mnohem horší je když tomu uvěří a začne oklamávat sám sebe. A pak je to bolestivé pohlédnout pravdě do očí a já vlastně ani nevím, co jsem si nalhala a co ne. Život se mi nehroutí nebo tak něco, jsem stále spokojená a optimistická. :-)

Červnové toulání

9. června 2009 v 13:30 |  Z mých dnů
Mám po maturitě tak si náležitě volna užívám. A minulý týden jsem prožila všude možně po republice. Někdo jezdí na dovolenou k moři a někdo jezdí na dovolenou toulat se kam ho nohy ponesou (v našem případě to byly kola auta)

Nejdříve jsem jela do Prahy.Moje radost byla dvojnásobná. Jela jsem přes eLišku, kdo nezná je to moc chytrá věcička. Člověk musí mít inkartu a pak když si to správně vyčíhne může jet do Prahy za 160 Kč. Je to jízdenka, kterou si člověk koupí na internetu a platí z krajského města do krajského, problém je ale v tom, že je omezena množstvím a nikdo neví kolik těch kusů vlastně je. Takže jsem měla radost, že jsem ten svůj získala
Další den jsme už vyráželi do jiných končin než těch pražských. Praha je sice pěkné historické město, ale bydlet tam a denně se potkávat s tolika lidma, dobíhat tramvaj nebo metro, stát v kolonách a frontách v obchodě, to není nic pro mě :-)
Jeli jsme do malé vesničky blízko České Lípy zájemci ať si vytáhnou mapu ČR Jeli jsme za známýma od Honzy, které zná už dost dlouho a já je znám jen krátce, ale jsou to moc fajn lidé a jejich Johanka! Je to roční holčička, která je tak moc milá a hodná, že nejedna slečna vysloví přání, že by už chtěla taky mimčo a nejlépe stejné :-)

Tak to je ona, už výše zmiňovaná princezna. A takhle vypadá výsledek mého snažení, naučit vyplivovat Johanku pecky. Všimla si, že ji vždycky třešni rozpůlím než ji jí strčím do pusinky, tak mě napodobila a tady takovou vypeckovanou třešni nabízí mému Honzovimá pro něj nějakou slabost jsem si všimla

Další články


Kam dál